23. února 2017

Otolína a žlutá kočka - Recenze

Autor: Chris Riddell
Originál: Ottoline and the Yelow Cat
Počet stran: 172
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Ella & Max, Presco Group
Anotace: Hlavními hrdiny úspěšné, mezinárodně oceňované a mnohokrát vyznamenané knižní série jsou tak trochu zvláštní holčička jménem Otolína a její nerozlučný kamarád - malý vlasatý tvor z norských močálů zvaný pan Moura. Otolína vášnivě sbírá nejrůznější věci a miluje všechny druhy počasí, zejména však déšť, neboť se ráda čvachtá v kalužích. Obývá apartmá číslo 243 ve dvacátém čtvrtém patře mrakodrapu, který vypadá docela jako pepřenka, takže není divu, že mu také Pepřenka všichni říkají… Otolínini rodiče jsou sběrateli a neustále cestují po celém světě. O Otolínu je v jejich nepřítomnosti ovšem skvěle postaráno, nikdy se necítí osamělá. Společnost jí přece dělá pan Moura a kromě něj holčičce se vším, co je potřeba, pomáhá celá řada dalších neobyčejných společníků. Díky nim se nikdy nenudí! Otolína navíc miluje záhady, stejně jako pan Moura. Oči má pořád otevřené a uši nastražené pro případ, že by se setkala s něčím neobvyklým nebo zajímavým. Její zápisník by mohl vyprávět! Ráda řeší zapeklité případy, vymýšlí chytré plány a přichází věcem na kloub - ostatně, má pro to speciální nadání... U jejích nevšedních dobrodružství, jako je například řešení záhady série loupeží na Třetí ulici, které přináší knížka Otolína a žlutá kočka, se rozhodně nebudou nudit malí ani velcí čtenáři! Knihy jsou bohatě ilustrované, nápadité a propracované obrázky srozumitelné dětem se plynule prolínají s textem, což činí z četby velký zážitek - ať už se do ní ponoří děti, anebo dospělí..

Můj názor: O této knize se toho nedá moc říct. Tím, že je tato kniha primárně určená menším dětem nemá moc obsáhlý či složitý děj. Textu se na stránce nachází pomálu, celé knize jednoznačně vévodí všudypřítomné ilustrace. Nemůžeme tedy hovořit o nějaké velké čtenářské hodnotě. Hlavní kouzlo této knihy spočívá v jednoduchosti, nápadu, originalitě a překrásném grafickém zpracování. Obálka je nádherná, to asi uzná každý, kdo knihu alespoň potká v knihkupectví, a vnitřek knihy na tom není o moc hůře. Ilustrace vždy souvisí s tou trochou textu, který se na stránce nachází.

Otolína vyrůstá sama, její rodiče jsou cestovatelé, díky tomu se v jejich velkém bytě nachází spoustu zbytečností a suvenýrů z cest. Otolína vlastní prazvláštního "mazlíčka" Pana Mouru, který pochází z močálu, a původně byl také suvenýr z jedné cesty Otolíniných rodičů. Pan Moura je opravdu zajímavé stvoření, a mně se moc líbil celý autorův nápad s touto postavou.

Rodiče Otolínu nevychovávají, jelikož i po jejím narození zůstali vášnivými cestovateli, a na své cesty ji s sebou brát nechtějí. Na úklid, vaření, praní oblečení i jiné věci se spoléhají díky místním firmám, které si platí a ty pravidelně dohlížejí na jejich byt a trochu také na jejich dcerku. Jenže Otolína je poměrně zvídavá mladá slečna, která chce mít vše pod svou kontrolou, a tak se společně s panem Mourou vydávají za dobrodružstvím. Někdo totiž v okolí krade mazlíčky, a to určitě není jen tak! Mladá statečná a důvtipná Otolína se tedy rozhodne vzít věci do svých rukou.

Otolína a žlutá kočka je opravdu nádherné zpracování dětské knihy, která může menší čtenáře přivést k prvnímu čtení a dospělí čtenáři si mohou při čtení oddychnout a kochat se vší tou krásou. Děj je jednoduchý, ale přesto velmi čtivý. Autor to měl opravdu dobře promyšlené.

Závěrem bych už jen chtěla říci, že se mi kniha opravdu líbila pro svou oddychovost a jednoduchost. Pokud si tedy opravdu potřebujete odpočinout, ale chcete číst a nevadí vám dětské knihy, tak pro vás bude tato jednohubka skvělou volbou. Pokud vás Otolína zaujme, můžete si přečíst i další knihy s touto dívenkou.
Hodnocení:

Obálka:


Sdílejte:
Email This Share to Facebook Share on Google Plus Share to Twitter Pin This Share on Tumblr

Štítky článku:
,

2 komentáře:

  1. Teď jsem byla trochu zaskočená. Knihu jsem sama četla a hned první věta je, že o knize se toho nedá moc říci a pak máš finálové hodncoení plný počet. S takovou větou bych zacházela opatrně :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chápu na co narážíš, ale tím, že jsi to četla můžeš právě vidět, že z dějové linky jsem toho řekla hodně.. Protože to není jako nějaké beletrie že jo.. Snažila jsem se to trochu natáhnout, protože recenze o 200 slovech by asi neměla smysl..

      Vymazat